Nihil – Hlášky č.4

Družina se snaží setřást pronásledovatele, zatímco cestuje po zamrzlé řece

Evča: A co takhle udělat díru do ledu, jakože bychom předstírali, že jsme se propadli ?

Bobeš: Ne, to je blbý nápad, protože by to dopadlo tak, že bychom to nemuseli předstírat… „Podívejte se na ta zmrzlá těla, jsou jako živí…teda kromě toho, že jsou mrtví…“

Urbik: Není tady mezi náma někdo, kdo by mohl vyrobit sněžnice ? (pohled na Evču)

Evča: NE !

Urbik: Fakt ne ?

Evča: Ne… A vůbec, není tady materiál.

Urbik: A co třeba ty vrby kolem řeky ?

Niki: Podle kompjůtru ne !

U hradeb pevnosti leží tělo a kolem něj se shlukují vesničani

PJ: Dozvíte se, že nějaký týpek chtěl vyhodit hradby do povětří nějakou vyrobenou náloží, ale než došel ke hradbám, tak se mu to odpálilo a teď tam leží dost zraněný a bez ruky a vypadá to, že už mu není pomoci.

Urbik: To je blbec… Měl nějaké děti ?

PJ: Ano.

Urbik: Tak nic… žádná velká ztráta… Myslel jsem, že se darwinovsky vyšachuje, ale bohužel, stihl to…

Evča (vyslýchá dalšího vesničana): Achjo, já se nechci zdržovat s každým vidlákem a zkoušet, jestli lže…

Bobeš: Evčo, špatná zpráva – svět je plný vidláků…

Deri: … kteří lžou…

Družina vysvětluje dohodu mezi vojáky v pevnosti a místními lupiči

Urbik: Ten voják říkal, že když jim lupiči helpnou, tak je pak vojáci nechají dělat nájezdy.

Niki: Cože, ZÁJEZDY ? Abychom jim nepřekazili dovolenou…

Výslech zajatého vojáka

Evča: Jaké mají vojáci v pevnosti plány ? Co teď budou dělat ?

Urbik: Pošleme jim do pevnosti pojišťováka: „Dobrý den, jak to vidíte s vaší budoucností ?“

Družina našla cestou zmrzlého Krajníka, po vyšetření smrti a prohledání ho obrala o věci. Nyní mluví s velitelem Krajníků

Urbik: Řeknu mu o tom zmrzlém hobitovi. „Myslím, že s někým bojoval, protože u sebe neměl zbraně.“

Bobeš: „… a ani peníze… a ani spacák !“

Jeden z vesničanů sehnal uspávací jed a chtěl otrávit vodu v pevnosti. Nyní se vyjednalo, že vojáci pevnost opustí

Urbik: A co takhle dát jim na cestu vodu ?

Bobeš: Jo, dáme každému svačinku na cestu – tatranku a otrávené pitíčko.

Niki: A VRACEJTE TY HNĚDÉ PODŠÁLKY !

Urbik na shromáždění pronese nějakou blbou poznámku

Bobeš: Dělám, že ho neznám.

PJ (náhodný vesničan na Bobše): „Hej ty, uklidni si ho !“

Bobeš (zklamaně): Sakra…

PJ: Dozvíte se, že Krajníci mají zesílené stráže, nechodí po 1 dvojici, ani po 2…

Bobeš: … ale rovnou po 3 dvojicích za cenu 2 !

Niki: A jsou seřazeni takhle: OSTREJ-OSTREJ-MĚKKEJ, OSTREJ-MĚKKEJ-MĚKKEJ, MĚKKEJ-OSTREJ-MĚKKEJ…

Urbik jakožto Temný Elf potká ve městě jiné lidi s černou barvou kůže

Urbik: Wow, jdu k nim a bavím se s nima.

PJ: Všimneš si, že nejsou úplně jako ty, vypadají trochu jinak. Oni si tě taky prohlíží, a řeknou ti, že všichni ostatní si budou myslet, že jsi černoch, ale oni poznají, že k nim nepatříš. Zeptají se tě, odkud jsi ?

Urbik: To je právě ten problém… trpím náhlou amnézií.

Bobeš: Náhlou amnestií ?

Niki: „Takže vás taky pustili ?“

Družina je pozvána ke knězi, je uvedena do přijímací místnosti

PJ: Přijde kněz, pozdraví a posadí se do křesla u krbu.

Niki: … Tam mu sedím já.

PJ: Eh… sedne si do druhého křesla u krbu.

Urbik: Já na jeho místě bych prostě řekl: „THAT’S MY SPOT !“

Bobeš: Potřebujeme si naklonit Boha zimy.

Evča: Uděláme obřího sněhuláka !

Družina od kněze dostane 80 zl

Urbik: Hmm…(podívá se okolo a spočítá lidi v družince)… A mohl by nám dát částku dělitelnou 5 ?

Niki: A tím myslel přidat 20, a né ubrat 30 !