PJ_Čaroděj: „Za to kouzlo chci stovku zlatých.“
Koli: „Cože ? Maximálně 20 !“
PJ_Čaroděj: „Za dvacku na to kašlu.“
Urbik: Víš, Koli, tomu smlouvání moc nepomáhá ta dračí zbroj, co máš na sobě…
PJ: Přesně tak… Nevypadáš, že nemáš stovku…
Koli: „No ták, vždyť nemám co do huby…“
Bobeš (na Čaroděje): „… Jo, má jenom zlato, ale žádné jídlo, tak mu dejte slevu…“
Na hlídce Bobeš spatří bludičky a nepřehodí hod na Inteligenci
PJ: Urbik, ty si všimneš, že Bobeš odejde někam pryč do lesa za světýlkama
Bobeš (hypnotizovaně): „Húúú…“
Urbik: Hodím po nich kámen.
PJ: Ony se rozeženou a Bobeš se probudí.
Bobeš: „Co se to tu děje ?“
Urbik: „Šel jsi za nějakýma světýlkama, které jsou… přesně támhle ! Hele, dívej ! Húúú….“
Bobeš: To jsme se moc nezachránili…
Niki při vyšetřování vraždy hledá v nevěstinci slečnu Miu
PJ: Vejdeš tam.
Niki: „Vy jste Mia ?“
PJ (podbízivým hlasem): „… Můžu být cokoliv, pane…“
Niki: Podívám se magickou koulí do pokoje.
PJ: Je tam Mia, sedí na posteli a něco tam dělá.
Niki: Má něco na krku ?
PJ: To má až tak velké rozlišení ?
Urbik: Jo, jako kdyby se díval úplně zblízka.
PJ: Má na krku stopy po kousnutí.
Niki: Hmm, když to tak dobře zoomuje… Jaké má spodní prádlo ? A má vůbec nějaké ?
PJ: Ještě chvilku a ta koule praskne !
Bobeš: Zobrazila věci, které nikdy neměly být viděny, nebo co ?
Urbik vejde do domu upírské rodiny a vyhrožuje jim
Urbik: „Pokud budete dělat služebníky z lidí, tak s váma zatočím ! H O W G H !“
PJ: „Starejte se o sebe…“
Urbik: „TO JSTE MĚ TEDA NAŠTVALI ! …Ehm… Můžete počkat asi hodinku, než si udělám očistu ?“