Starý věk – Hlášky č.68

PJ_Čaroděj: „Za to kouzlo chci stovku zlatých.“

Koli: „Cože ? Maximálně 20 !“

PJ_Čaroděj: „Za dvacku na to kašlu.“

Urbik: Víš, Koli, tomu smlouvání moc nepomáhá ta dračí zbroj, co máš na sobě…

PJ: Přesně tak… Nevypadáš, že nemáš stovku…

Koli: „No ták, vždyť nemám co do huby…“

Bobeš (na Čaroděje): „… Jo, má jenom zlato, ale žádné jídlo, tak mu dejte slevu…“

Na hlídce Bobeš spatří bludičky a nepřehodí hod na Inteligenci

PJ: Urbik, ty si všimneš, že Bobeš odejde někam pryč do lesa za světýlkama

Bobeš (hypnotizovaně): „Húúú…“

Urbik: Hodím po nich kámen.

PJ: Ony se rozeženou a Bobeš se probudí.

Bobeš: „Co se to tu děje ?“

Urbik: „Šel jsi za nějakýma světýlkama, které jsou… přesně támhle ! Hele, dívej ! Húúú….“

Bobeš: To jsme se moc nezachránili…

Niki při vyšetřování vraždy hledá v nevěstinci slečnu Miu

PJ: Vejdeš tam.

Niki: „Vy jste Mia ?“

PJ (podbízivým hlasem): „… Můžu být cokoliv, pane…“

Niki: Podívám se magickou koulí do pokoje.

PJ: Je tam Mia, sedí na posteli a něco tam dělá.

Niki: Má něco na krku ?

PJ: To má až tak velké rozlišení ?

Urbik: Jo, jako kdyby se díval úplně zblízka.

PJ: Má na krku stopy po kousnutí.

Niki: Hmm, když to tak dobře zoomuje… Jaké má spodní prádlo ? A má vůbec nějaké ?

PJ: Ještě chvilku a ta koule praskne !

Bobeš: Zobrazila věci, které nikdy neměly být viděny, nebo co ?

Urbik vejde do domu upírské rodiny a vyhrožuje jim

Urbik: „Pokud budete dělat služebníky z lidí, tak s váma zatočím ! H O W G H !“

PJ: „Starejte se o sebe…“

Urbik: „TO JSTE MĚ TEDA NAŠTVALI ! …Ehm… Můžete počkat asi hodinku, než si udělám očistu ?“