Zatoulané hlášky k Planoucím

Úvod do hry:

Hlášky zapsané na náhodný papír, který byl nalezen v šuplíku po 3 letech od poslední zaznamenané hry. Pravděpodobně jsou ze 3 navazujících her, ale nepodařilo se je zařadit.


PJ vysvětluje nějaká pravidla

PJ: Evčo, nedívej se na mě takhle, časem to pochopíš a půjde to plynule… nebo začneme hrát jiný systém…

Iniciativa

Bobeš: -2!

PJ: Jedete v pořadí: Evča, Urbik, on… pak dlouho nic… a pak Bobeš.

PJ: Má u sebe Grimoár ohnivé magie.

Urbik (čte): „Musím koupit: tatarku, vajíčka…“

PJ: Má vidle… bronzové…

Urbik (nadšeně na ostatní): „Noták, jsme mladí, bohatí a v Ponylandu!“… (znuděné pohledy ostatních)… „Dobře, vaše připomínky beru v potaz, ale…“

Evča: Můžeme vzít hodně zásob, mám bezedný pytel.

Bobeš: A vytáhneme je potom z pytle ven?

Družina je zajata a všichni sedí svázaní a hlídaní člověkem, kterého ostatní oslovují jako Mladej

PJ_Mladej: „Všiml jsem si, že máte fialové vlasy.“

Urbik: „Jasně! Chceš se k nám přidat?“

PJ_Mladej: „Jakože bych si sám svázal ruce a sedl si k vám?“

Hlídači se začnou o něčem bavit

Urbik: „Slyšel jsem plán? Jaký plán?“

PJ_Elf: „Hej, neposlouchejte!“

Urbik: „Tak běžte pryč.“

PJ_Elf: „Ale my jsme hlídka!“

Urbik: „A my jsme zajatci! Tuhle hádku bychom mohlo vést do rána… kdyby tu nějaké bylo!“