Úvod do hry:
Evčina postava byla osvobozena a opouští družinu, takže jediný, kdo osvobozen není, je Feredor Alka. Tento zakladatel církve Jednoty Trojice byl vzat do vězení poté, co na něj byl Janem z Irni vydán zatykač kvůli výtržnostem, které jeho jménem spáchal Ornet. Rozsudek nad Alkou bude vynesen církevní radou, na které se sejde Jan z Irni s ostatními vysokými představiteli. Ornet mezitím našel místo pro své nové sídlo, lidé se k němu houfně přidávají a síla jeho armády roste nebezpečným tempem. Družina si myslí, že jediný, kdo dokáže Orneta usměrnit, je Alka, a tak udělá vše pro to, aby církevní rada dopadla v jeho prospěch. Alka družině naznačí, že kdyby se jí podařilo pošpinit Janovu dobrou pověst, jeho šance na propuštění by se zvýšila…
Adam: Mohli bychom promluvit s představenými řádu.
Ondera: To jsou kněží na tak vysoké úrovni, že se na nás jenom podívají a my jim začneme čistit boty.
Adam: Nesmysl, naše víra je pevná a neotřesitelná !
Družina se radí s Ornetem, jak osvobodit Alku
PJ_Ornet: „Alka je stále vězněn, želbohu.“
Ondera: Snad „želbohům“, ne ?
PJ: Je to Jednota Trojice, takže „bohu“.
Ondera: No trojice, takže „bohům“.
Adam (naštvaně): Přestaňte z toho dělat teologickou debatu a přemýšlejte nad Alkou !
PJ: Ten hrad kdysi obsadili Knoxovci, prováděli tam temné rituály, pak přišli Híronovci a obléhali hrad, a když ho dobyli, narazili na poslední odpor Knoxovců, který se stáhnul do podzemí. Híronovci nechtěli zbytečně riskovat život, a tak zapečetili vchody do podzemí a nechali je tam umřít. Od té doby hrad patří Híronovcům…
Koli: … ale jenom ta jeho nadzemní část…
Ondera: „Přineste mi někdo víno ze sklepa“ – „Hned to bude… ÁÁÁ !“
PJ: Je tam s ním…(listuje poznámkami)… sakra… nemám ho tu. Nějaký pobočník, kterého jste už potkali, měl vlastní jméno… stejně nezapamatovatelné, jako všechny…
Koli. Náhodou, Slepičína si pamatujeme všichni.
PJ: …více takových jmen…
Koli: Jdu se umýt, abych před těma patriarchama nevypadal, jako bych vylezl z kanálu.
Evča (hraje Skavena): To bude trochu problém…
Družina prochází celnicí
PJ: Prohlédnou si seznam hledaných uprchlíků a pak vás pustí dál.
Bobeš: „Wow, vy máte seznam uprchlíků ?“
Koli: „A můžete nám ho okopírovat ?“
PJ: Ne… Ale můžete si ho obkreslit…
Bobeš: To radši ne, to by vypadalo jako spoustu smajlíků…
Ondera: „Má 2 oči a usmívá se, na něj !“
Ondera: Híronovci mají jako slavnosti zápalné pohřby a svatby, ne ?
Koli: Zápalné svatby ? Už vidím, jak je kněz kropí kanystrem a říká u toho „A tímto vás prohlašuju za muže a ženu“.
Ondera: A žili šťastně až do smrti.
PJ: Hoďte si na Vůli… (všichni vezmou do ruky kostky)… A kdo má víc než 16, tak mi to nahlaste.
Všichni (zklamaně odloží kostky): Tak nic…
Ondera (nadšeně): Ha, 16 !
PJ: Tak si příští kolo hodíš znovu.
Hráči chtějí zjistit, kde je Alka vězněn, a tak jim PJ přečte dlouhý dopis, uprostřed kterého padne zmínka o pevnosti Černá hora. Hráči to okamžitě po dočtení nechtěně zkomolí na Kozí hrádek a nějakou dobu toto jméno používají.
PJ: A pak dorazíte na Kozí hrádek… nebo Černou horu… cokoliv mezitím je správně.
Bobeš: Černé kozy ?
Družina je u Jana z Irni, který vězní Alku
Ondera: „Chtěli bychom navštívit Alku, abychom mu sdělili jisté informace.“
Koli (vyčítavý pohled na Onderu): „No hlavně bychom chtěli navštívit toho starce a odlehčit mu v jeho samotě“… přece mu nemůžeme říct, že se jdeme domlouvat s jeho vězněm…
Ondera: Vždyť to je jedno…
PJ: To si říkáte před ním ?
Koli: Jo, aby věděl, jak jsme jednotní !
PJ: Jednotní ? Takže jste Jednota ?
Ondera: Spíš Coop.
PJ: Takže policajti ?
Družina řeší důkazy pro světský život Jana z Irni
Ondera: Světský život – to jsou ženský, pití, a žrádlo… Ale on asi nebude chtít obyčejné ženské, ale… co třeba se zastavit u starostovy dcery ?
Koli: „Kde jste vzala peníze na ty nové náušnice ? NO ?“
Ondera zjistí, že Správce Janova sídla ve městě přijímá obchodníky s kvalitním zbožím.
Ondera (na ostatní): Potřebujeme luxusní zboží. Kolik máte ? Já mám 50 zlatých.
Koli. Nic ti nedám. Můžeš si maximálně koupit luxusní váček na těch tvých 50…
Bobeš: „Jeden luxusní váček za 50 zlatých… Sakra, je prázdný !“
Družina si jde promluvit s mladou dívkou z vesnice, ale ta před nimi uteče. Evča ji sleduje, ale když ji dívka uvidí, chce se dát opět na útěk
Evča: „Stůj nebo střelím ! Přišli jsme tě zachránit !“
PJ: Začíná utíkat pryč.
Evča: Tak ji střelím do nohy.
Všichni: Né !
Ondera: Vždyť ji zraníš !
Evča: Vždyť jsem ji varovala !
Ondera: Jo, takovým tím „TŘIKRÁT STŮJ – PRÁSK“.
Evča nakonec vystřelí pouze varovně.
PJ: Dívka se zastaví.
Evča (volá z dálky): „A teď… éh… dej ruce nad hlavu !“
PJ: Ona se schoulí do klubíčka na zemi a začne plakat.
Evča (volá z dálky): „Jo, to by taky šlo !“
Ondera: Musíme ji utěšit… Přijdu k ní a řeknu „Ničeho se neboj, jsme Oremité.“
Adam: „ORIMITÉ !“
Ondera: „SAKRA, NO JO POŘÁD, DEJ S TÍM TEĎ POKOJ.“
Adam: „JAK VŮBEC MŮŽEŠ BÝT NÁŠ KNĚZ…?“
Koli: No, to jsme ji teda utěšili…