Starý věk – Hlášky č.114

Úvod do hry:

Kontinentální válka je přerušena vážnou událostí – císařská rodina Vermanů byla unesena. Zatímco zbylé vermanské rody mezi sebou uzavírají spojenectví a chystají se k boji o moc, družina zjistila, že císařská rodina je vězněna v podzemí Temnými Elfy rodu Teken-Duis, a vydá se ji zachránit.


Ondera rekapituluje svůj plán

Bobeš: A co si o tom myslí družina ?(pohled na ostatní)

Koli (přidává se po delší pauze): Já nejsem družina, já tu rok nebyl…

PJ: Já jsem více družin, ale většina z nich je nepřátelských…

Ondera vysvětluje svou situaci s manželkou v kameni

Roman: Ten, kdo je bez viny, hoď po mě manželkou !

Ondera shání tělo pro oživení manželky z kamene

Ondera: Udělám si návštěvu vězení.

PJ: Jdeš se udat, nebo co ?

Niki vstoupí do hospody U Nemytého Psoda

PJ: Vstoupíš tam s tou svojí dračí zbrojí, a okamžitě upoutáš pozornost celého lokálu. Uslyšíš, jak se v rohu mezi sebou šeptem baví dvě pochybné existence: „Podívej, to je Rikimaru !“ – „Fakt ? Já myslel, že Rikimaru je větší !“

Niki: Jak větší ? Já jim dám !

Bobeš: Pořiď si boty s dračími podpatky.

Niki: Hmm, dračí podpatky… ty by určitě měly nějaké bonusy, třeba k „Chození“ nebo tak něco…

Koliho postava se zapojuje do hry po roce neaktivity

Koli (na ostatní): „Nemáte někdo magický meč navíc ?“

Evča (nedůvěřivě): „Jo, ale… kdo vůbec jsi ?“

Ondera: Někdo mě sleduje !

Niki: Já se schovám a budu sledovat Onderu a sleduju toho, kdo ho sleduje…

Družina je v podzemí

PJ: Uslyšíte zvuky… (napodobuje je klepáním prstů na stůl)… Je to něco jako cvakání, akorát je toho hodně najednou…

Niki: Co to je ? Znám to ?

Roman: Klokaní pavouk ?

PJ: Cítíte spálenou kůži.

Ondera (zděšeně): NAUGLIR !

Niki: Nestraš, p*čo !

Ondera a Koli jsou pod nepřátelskou palbou

Ondera: Nahlašuju odražení projektilu a krytí pavézou.

Koli: A já v zákrytu za ním nenápadně postupuju… takže nahlašuju něco jako „Krytí ZA spolubojovníka.“

Adam: Porozhlídnu se po Onderově chrámu.

PJ: Najdeš místnost, ze které se ozýval křik, ale když otevřeš dveře, nikdo tam nebyl… a taky místnost s velkou chapadlovou potvorou…

Evča: … To je kuchyň…

Družina jde do podzemí, Bobeš zůstal nahoře a občas je mentálně kontaktuje

Bobeš: „Jak jste na tom ?“

Adam: „Našli jsme plno chutných švábů.“

Ondera (zoufale): Já kdybych vybrakoval cirkus, tak najdu lepší společníky, než jste vy !

Velký šváb srazí Onderu k zemi a zaútočí na nejbližší stojící bytost, což je Adamova gorila

Adam (prochází poznámky): … Gorila v té tmě nevidí.

PJ: To má blbý…

Adam: …a v ruce má jen hůl…

Ondera: Takže vypadá skoro stejně jako ty… prakticky jediný rozdíl mezi gorilou a trpaslíkem je v kalhotách…

Bobeš: … Jo, trpaslík je nemá…

Po pár kolech boje s nečekaně silným hmyzákem

Evča: Já bych vám ráda pomohla, ale ničit tady chodbu nebo tak, to asi nemá cenu…

Ondera: Neboj, to je jen hmyzák, to je záležitost chvilky…

PJ: … řekl Ondera, přitisknutý k zemi břichem dolů s tunu a půl vážícím hmyzákem na zádech…

Družina přemýšlí, jak se dostat do podzemního města

Evča: A nemůžeš se zamaskovat za trpaslíka ?

Ondera: MÁM – METR – DEVADESÁT !

…Nakonec je Adam přemění vitální metamorfózou na osly – což jsou v podzemí neznámá zvířata – a nechají se odvést do města s Trpaslíkem-Lovcem oblud, který ale u předsunuté brány potká své kamarády, a tak začne chlastat a na několik hodin se zdrží…

PJ: Stojíte přivázaní za oprátku někde venku, a přijde k vám hlídka vojáků s Telfím čarodějem.

Ondera: SAKRA ! Jestli nás odhalí, tak jsme v háji !

PJ: Čaroděj k vám přijde, chvíli si vás prohlíží, a pak naprosto erudovaně prohlásí, že… jste HLUBINNÍ BLÁTOŽRAVCI, a okolním vojákům nakecá různé kraviny o tom, co žerete a jak se rozmnožujete…

…Později se Trpaslík a oslové setkají ve městě…

Evča (naštvaně): „To ti to ale trvalo, vole !“

PJ_Trpaslík: „To véš, kémo, darovanýmu blátošlapovi na zuby nekóké !“