Ondera minulou hru odešel dříve a je naštvaný, že jeho zásluhy na získání kořisti nebyly oceněny
Ondera: „Co takhle se rozdělit o lup ?“
Niki (předstírá úžas): „Cóóó ? Jaký lup ?“
Ondera: Niki, nehraj to na mě, všichni víme, že jste tam rabovali…
Niki: Já o ničem nevím …
Ondera: Těch 2000 zlatých nemůžeš jen tak schovat, musíš je někde mít…Aspoň na nějaké káře…
Niki: Myslíš ten vozík s harampádím ?
Družina potká v podzemí poletuchu (vílo-slepice) a pomůže jí s hnízdem
PJ_Poletucha: „Děkuju vám mockrát, až vám bude nejhůř, tak přijďte…“
…Nevěřícné pohledy…
PJ_Poletucha (naštvaně): „NO A CO, ŽE VYPADÁM JAKO SLEPICE ! PROSTĚ VÁM POMŮŽU !“
Ondera: Tlesknu !
PJ: Poletucha trochu nadskočí.
Ondera: „Jé, tahle hračka mě baví ! Že mi ji koupíte ?“
Ondera něco zapisuje do svého elektronického osobního deníku v excelové tabulce
Ondera: Proč mi to tu sakra nepíše velká zranění ? … Ahá, musím si to rozšířit… Ták, a když si tu teď napíšu zranění za 30, dalších 30, 30, ták a jsem mrtvý. Super, funguje to !
Koli: Už ho vidím, jak se jeho postava mlátí do hlavy a řve: „Au, zase nic !“
V rozsáhlém podzemním komplexu jsou všechny chodby i místnosti uzavřeny obyčejnými dveřmi
PJ (popisuje jednu z chodeb): Je tam chodba, 2 sáhy a dveře.
Ondera: Už zase ? Asi si otevřu DVEŘÁŘSTVÍ !