Starý věk – Hlášky č.70

Dvojník živlové hraničářky Uši je na lodi v přístavu

Urbik: Jdeme za ní na moře ?

Ondera: Já se docela bojím Uši…

Niki: Já taky…

Ondera: Vždyť nemusíš dýchat !

PJ: No ale bát se může, ne ?

Urbik (při výslechu prohlásí): „Já už jsem dlouho nezabil žádného vesničana.“

Niki: „Jó no, naposled tu těhotnou ženskou…“

Urbik: „Tu nepočítám… A tomu chlapovi jsem tenkrát jenom usek ruku…“

Družina se rozděluje

PJ: Takže počkat, kdo v tom táboře vlastně zůstal ? Ondera, Kiki a Evča ?

Ondera: A ti 4 zajatí žoldáci plus ten týpek od barona Iberia.

Kiki: … Ještě tam máme všichni koně…

Ondera: … A já tam mám tu moji schovanku Tissu…

Kiki: … A ještě štěňata…

Ondera: … A myš a fretku…

Niki: … A Lucius tam vlastně taky zůstal…

Ondera: Proč mám pocit, že se kemp naší družinky právě změnil na LETNÍ TÁBOR ?

Niki a jeho dvojník se navzájem sledují pomocí magických koulí

PJ: On se podívá do svojí koule, Niki, hoď si na skrytí se.

Niki: To je v pohodě, já mám tak malé smysly, že sám sebe nenajdu… Počkat, ty artefakty od dvojníků jsou taky magické ?

PJ: Ta jeho magická koule funguje úplně normálně…

Niki: Hmm, máme další kouli…

Ondera: Niki, to už tady bylo, že jsme si rozebírali věci ještě živých lidí…

Niki: MÁM DVĚ KOULE ! … Teda, ty mám vždycky, ale …

Hraničářka Uši odchází od družiny kvůli studiu u řádu živlových hraničářů

Niki: A můžeme tě chodit navštěvovat ?

Kiki: Nó, ehm…

Urbik: Neboj Kiki, třeba je to dokonalá pevnost, která nemá dveře… A ti živloví hraničáři se tam prostě musí nějak dostat…

PJ: Jo, to musí být dobrá výuka: „Snídaně je na stole ! A kdo neprojde zdí, bude o hladu !“