Koli potká cestou do města Elfku na koni
PJ: Sakra, nenapadá mě teď žádné elfské jméno…
Koli: Co třeba GERTRÚDA?
PJ: … No, tak jelikož mě nic nenapadlo, bude se jmenovat Zmiya.
Bobeš: No to se ti bude těžko skládat milostné písně…
Urbik: „Potkal jsem na cestě Zmiyu, a zašláp jsem nohou zmiju…“ Víc mě nenapadlo…
Bobeš: „… A teď si od ní boty myju…“
Ondera: „… A u toho bliju…“
Koli: Hele, já jsem tady ten, co skládá písničky, jo ?
Družinka je najmuta Kiki (Jiskrou) jako ochránci karavany, ale když se dozvědí, kolik zlata převážejí, celou cestu uvažují, jak by se ho zmocnili
Bobeš (na straně Kiki): Zkusím v knihovně zjistit, na čem ztroskotali všechny karavany a jak zajistit naše bezpečí.
PJ: Zjistíš, že bezpečnost závisí na tom, jak málo se o karavaně ví. Co nejméně lidí by mělo vědět, CO se převáží, JAKOU CESTOU se jede, a KDO ji hlídá.
Družinka vymyslí plán, že na karavanu sami nalákají bandity a poté se přidají na jejich stranu
PJ: K večeru dorazíte do vesničky.
Urbik: Přijdu do hospody a začnu se bavit s lidmi stylem: „Slyšeli jste, že tady právě přijela karavana převážející kupu zlata ? FÁKT KUPU ZLATA ! Kdyby ji nějaký člověk získal, do smrti už by nemusel pracovat ! A hlídá ji jenom 20 špatně vycvičených vojáků !“
Koli: „Jo, a ta karavana vyjíždí zítra ráno a pojede po hlavní cestě směrem do Ulmu, kdyby vás to zajímalo…“
Na konci cesty, když selžou všechny útoky banditů, je situace velmi napjatá
Urbik: Čekáme, až Jiskra usne.
PJ: A Jiskra opravdu večer usne.
Urbik: A pak…(dramatická pauza)… ji přikryjeme dekou, aby neprochladla…