Nihil – Hlášky č.3

Úvod do hry:

Vojáci unesli vtělenou bohyni úrody Vesnu a drží ji ve své pevnosti. Její bratr, bůh Kostrava, je mstí krutou zimou. Zamrzlá řeka, tekoucí přes celé údolí Habrova, slouží jako cesta.


Zima

Bobeš: Jdu do vozu a zkusím najít nějaké oblečení navíc.

PJ: Najdeš tam nějaké staré pytle.

Bobeš: Sakra, tak si vezmu zbroj a ty pytle si dám po ní.

Urbik: To ti ale sníží důstojnost, ne ?

Bobeš (zoufale): Sakra, né ! To je moje nejvyšší číslo z těch vzhledových…

O chvíli později

PJ: Přijde k vám Mikeš a nabídne vám, ať se připojíte k poradě, která bude v jeho domě asi 500 metrů odsud.

Bobeš: „Rádi přijmeme pozvání k vám domů… kde je doufám teplo a tak…“

Urbik: … Tolik k naší důstojnosti…

PJ: Kněz řekne, že jelikož je Bohyně v těle Vojky, která je někde uvězněna, tak je Bohyně taky uvězněna a nemůže se osvobodit sama.

Urbik: „Co se stane, pokud Vojka zemře ?“

PJ_Kněz: „Nooo, to nevím jistě, ale buď to způsobí ještě větší zimu, anebo si na nás vylijou hněv ostatní Bohové, takže v konečném důsledku tady všichni lidi zemřou.“

Urbik: Tak nic, plán ZAPÁLIT PEVNOST už nezní tak dobře, jako předtím…

PJ: Mikeš tam pošle nějakého Krajníka.

Bobeš: Co jsou Krajníci ?

PJ: To jsou takoví… no… starají se o ty lucerny na kraji lesa, mají nějaké hlídky, občas doručují poštu mezi vesnicemi a tak…

Urbik: Takže něco jako MĚSTSKÁ POLICIE ?

PJ popisuje situaci mezi sousedními panstvími – Habrovem a Mělčinou

Urbik: Mělčina má armádu a my jako sousední panství jsme pro ni dobří jen jako dodavatel dřeva, za které oni musí platit, to je zvláštní… Kdybych byl vladyka z Mělčiny… a díval se hodně na Hru o trůny… tak bych naše území prostě obsadil…

Družina uvidí v dálce nějakého člověka

Evča: Jak vypadá ?

PJ: Vypadá jako všichni pocestní v tomto počasí – má na sobě velký plášť…